Do Portugalska, na kraj světa
O tom, kterak jsme na kolech putovali podél řeky Douro k oceánu, nezhynuli vedrem ani v plamenech a přes hory se vrátili zpět do Španělska.
Oceán. To je pravé slovo, které velké prázdninové cestě dodává rozměr. Proto jsme tři týdny vyhrazené na cyklo puťák tentokrát věnovali severní, zelené části Portugalska. Jindy bychom zde asi mokli, letos se vlna veder šířila z Pyrenejského poloostrova do celé Evropy, takže jsme měli opět tu čest putovat od řeky k řece, důsledně dodržovat odpolední siestu pokud možno někde u vody a odolávat teplotám často nad 40°C.
Horní Douro je oblast, kde se rodí pravé Portské. Řeka zde mohutní, zdánlivě líný tok nabírá na síle.
Minho
Spodní tok této pohraniční řeky vzdouvá
příliv, břehy porostlé bujnou zelení evokují Amazonii. Z Póvoa de Varzim jsme si až sem víc než 100 km užívali jízdu po luxusní cyklostezce důsledně vedoucí mimo silnice, za to co nejblíž pobřeží oceánu. I s koupáním a zastávkou v pevnosti Valença to jen letělo, takže jsme podél Minho jeli až do vyhlášené vinařské oblasti Monção e Melgaço.
NP Peneda-Gerês
Jediný národní park Portugalska jsme v žádném případě nemohli minout. Výškový profil etap byl impozantní. Uzounké silničky šplhaly desítkami
serpentin do vysoko položených sedel. Žula kam se podíváš. Řídit tady obytňák by chtělo mít nervy ze železa, kolo vyžaduje hlavně ocelové svaly.
Kdybych měl doporučit jediné místo, tak klášter Peneda. Poutníky na závěr předlouhého stoupání čeká ještě 300 schodů lemovaných 20 kaplemi.
Trás-os-Montes
Portugalsky to sice znamená „za horami“,
ale krajina je samý kopec. Úbočí hor se v nižších polohách zelenají háji kaštanovníků, přes 1000 m vysoké pohraniční hřebeny nabízí nekonečné výhledy přes kvetoucí vřesoviště. Průvodce takové oblasti nazývá odlehlým venkovem a my věděli, že právě tady můžeme navštívit vesnice, kde se zastavil čas a není to
tak dávno, co půdu orali s párem volů.
Fotogalerie
