Kapitola 2:

Jsme tři

Končí teorie a začíná hlubokými zážitky oplývající praxe

Šestinedělí minulo a s ním i letní prázdniny. Doma jsme vydrželi do konce září. Začátkem října, který patří k našim nejoblíbenějším měsícům, jsme naznali, že před dlouhou zimou ještě musíme někam na hory. Tím, že do domácnosti kromě potomka přibylo i auto, nepřišlo nám nereálné takovou myšlenku převést ve skutečnost. Záhy se ukázalo, že zde začíná pole neorané. Jak jsme byli po léta zvyklí, co se nevejde do batohu, zůstává doma. Vzorně jsme tedy sbalili pro každého jeden a do zavazadlového prostoru se pohodlně vešel i můj padák. To pro jistotu, když bychom cestou narazili na nějaký lákavý terén. Nikdy potom jsme už tak málo věcí s sebou bohužel nevezli.

Před odjezdem jsme samozřejmě chvíli řešili, kam jet, co s sebou, jak to zvládne kojenec, jak to zvládneme s kojencem my a podobně. Pragmaticky jsme zamířili do teplejších končin jižně od Alp a motivačním cílem byly národní parky v Apeninách. To znamená kopce s nadmořskou výškou tisíc až tři tisíce metrů. Pro synátora jsme naštěstí nemuseli brát žádnou speciální stravu nebo řešit pití, neboť si zatím zcela vystačil s pravidelným kojením. Brzy se ukázalo, že sám o sobě zvládne ledasco a záleží jen na výdrži rodičů. U nich se totiž v prvních měsících po porodu projeví dříve nepoznaný spánkový deficit. Penzum naspaných hodin bylo výrazně nižší, než bych si do té doby vůbec dokázal představit jako dlouhodobě snesitelné. Na cestu jsme z toho důvodu vyjeli brzy ráno a celý den s kratšími pauzami uháněli napříč Rakouskem, abychom potmě a v silné bouřce zabivakovali pod Sella Nevea. U Lago Predil znám skvělé místo. Stan jsme ani nestavěli. Batohy se pohodlně vešly na přední sedadla a my se ve spacácích natáhli místo nich dozadu. Ranní teplota koketovala s bodem mrazu, okolní kopce pokrýval sníh a tak jsme byli rádi, že míříme za teplem na vlídnější jih.

Toto uvádím hlavně pro představu, z jakých zkušeností pramení následující postřehy, jež by se vám mohly do začátku hodit:

  • Časový rozvrh dne dítě překope od základu. Už jen samotné ranní vstávání, snídaně a balení stanu vám zabere minimálně dvě hodiny. A to nejen proto, že jaksi přibylo věcí. Pokud má následovat túra či delší přesun autem, je dobré dát kojenci možnost strávit nějakou dobu volným povalováním bez omezení v sedačce či šátku.
  • Věci se už nikdy nezabalí do batohů jako při odjezdu z domova. Postupně vyplní celé auto. Tento proces není nepodobný expanzi těsnící pěny. Jen není tak rychlý.
  • Ani ve velkých horách nevedou obvykle silnice tak vysoko, aby se na krajinově hodnotnou túru nemuselo stoupat několik set výškových metrů. Co dříve bývalo jen nepohodlným nástupem pro první den treku, je nyní hlavním bodem programu. Smiřte se s tím, že když nyní vyjdete do míst, kde to konečně začíná být opravdu zajímavé, dáte si polední pauzu. Toho dne beztak již několikátou. Případně toto místo projdete bez zastávky, neboť prcek právě usnul a vy zase začnete sestupovat k silnici.
  • Mimino lze v šátku na břiše nosit přibližně do desátého měsíce. Pak už obvykle sedí samo a lze jej přepravovat v krosničce. Šátek je skvělý, já mívám problém pouze při teplotách vzduchu nad 20 °C, kdy se začínám přehřívat.
  • Dítě obvykle nevydrží v šátku na jeden zátah více než dvě, výjimečně 3 hodiny. Dalšímu úseku cesty by měla předcházet alespoň hodinová pauza na protažení mimina i nosiče. Ti se koneckonců mohou střídat, ale trpělivost dítěte je lepší nepokoušet. Při plánování túry na tyto nezbytné přestávky nezapomeňte! Při nejistém počasí by měly vyjít na chatu či jiné chráněné místo. Vyplatí se to nepodcenit, protože pokud dobu chůze přeženete, odměnou vám bude nesnesitelný řev potomka a následně i matky, která standardně není vybavena hormonem pro týrání malých dětí.
  • Překvapením může být den, kdy potomek náladu na nošení v šátku jednoduše nemá. To poznáte snadno. Řev se nese údolím od samotného začátku túry. Je zbytečné to lámat přes koleno. Pro klid všech přítomných se vyplatí otočit a vymyslet náhradní program. Vypozorovali jsme, že po dvou maximálně po třech dnech nošení je nutné zařadit den umožňující volné povalování prcka, a to včetně minimalizace pobytu i v autosedačce.
  • Jako bytostný optimista a rodič nezkušený jsem navíc zvláště zpočátku měl problém délku túry nepřestřelit. Zkušenost s mnoha přestávkami zkrátka chyběla. Proto vás potom rychle přejde chuť sjíždět stovky výškových metrů po nehorázně klikaté silnici. Naštěstí se po setmění nejedna loučka jeví jako to nejnenápadnější místo na světě. Obecně je však lepší si místo vyhlédnout již ráno a večer jet najisto. Hledat vhodné místo na zatáboření jen při dálkových světlech není optimální. Večer bývají všichni již unavení a není problém se zbytečně pohádat kvůli odlišnému názoru na právě objevené místečko. Když navíc situaci zdramatizuje dětský pláč, není to nic, co bych si přál opakovat.
  • Pokud už tedy nastane chvíle, kdy pod tlakem okolností a nedostatku lepších variant stan postavíte na rozšířené travnaté krajnici nějaké lesní cesty vysoko v horách, počítejte s nejhorším. I kdyby totiž po této cestě měsíc předtím ani měsíc potom nikdo nešel, tak právě v tento den se tudy přesně uprostřed noci budou vracet rangeři v landroveru. Co dělat? Již několikrát se mně podařilo vzít mužům zákona vítr z plachet tím, že jsem rozespalý vylezl ze spacáku, slušně je šeptem pozdravil a požádal, aby byli zticha, protože ve stanu spí malé dítě. Protože předtím už stejně nakoukli s baterkou do auta a viděli autosedačku a další dětské propriety, nemají důvod nevěřit. U jižních národů je náklonnost k dětem veliká a i otrlý chlap se nechá miminem rozněžnit. Vždy to tedy skončilo jen tím, že nás požádali, abychom brzy ráno odjeli.
  • Bivaky mají navíc ještě tu výhodu, že kromě zkrácení návratu z túry a nástup na další, často nocujete také na krásném místě
  • Až při tomto výletu jsem si uvědomil nespravedlnost v přístupu ke karavanistům a kempařům. Na mnoha horských parkovištích je striktně zakázáno táboření, ale nikomu nevadí, když zde na noc zaparkujete obytný automobil.
  • Pokud ta možnost existuje, nocleh v kempu je pro rodiče mnohem pohodlnější. Nad pocity zbylých hostů nepřemýšlejte. Především máte k dispozici teplou vodu. Koupel v ledovém potoku kojenec kupodivu vždycky neocení. Stále vidím před očima scénku, jak jsme za slunečného a relativně horkého odpoledne ohřívali 1,5 litrový ešus vody na benzinovém vařiči a koupali v něm tou dobu již značně zašlé tříměsíční robátko. S vlhkými hygienickými ubrousky vystačíte pár dnů.

Jak jsem již psal, dítě-kojenec toho vydrží víc, než by se od něj mohlo čekat. Přesto stále přemýšlejte dopředu. Zvláště při první vícedenní výpravě do hor. Zbytečně velké ambice při plánování túr, špatný časový odhad…. to všechno jsou zdroje frustrace a čím dříve pochopíte, že týdenní trek ze sedmi jednodenních výšlapů prostě neuděláte, tím pro vás lépe. Dítě má absolutní právo určit rytmus dne a vám nezbude nic jiného, než se mu plně přizpůsobit. Vaše seberealizace (i když to možná z toho článku tak nevypadá) jež až druhořadá. Na prvním místě je spokojený potomek. Hranice, kdy to ještě jde a kdy už ne, budete samozřejmě objevovat postupně. Sem tam určitě zažijete chvíle, kdy budete přemýšlet, zda takové počínání má vlastně vůbec smysl. Věřte tomu, že to ale smysl má. Brzy zjistíte, že i s takto malým dítětem prožijete mnoho krásných okamžiků, a to jak těch outdoorových tak především těch, které utvářejí právě vznikající rodinný kruh. Navíc v běžném domácím životě, kdy otec zpravidla stráví většinu času v práci, trvá mnohem déle, než se i on s miminem sžije. Na cestách je to proces mnohem přirozenější a mnohem méně násilný.

Venku si zakrátko uvědomíte, že každodenní přesuny, túry a vůbec relativně nabitý program nejsou ani pro dítě nijak stresující, pokud si dáte záležet na dodržování rituálů a co možná nejvíce činností děláte stále tím stejným způsobem a ve stejnou dobu (kojení, jídlo ve stejnou dobu, způsob a čas uspávání). Tato pravidelnost dítě, a nakonec i vás uklidní a nastolí pocit normálnosti.

Xmountain Děti na horách

← Kapitola 1: Těhotenství z pohledu chlapa

O tom, jak se vyvíjely filozofické názory a přístup k malým dětem

Xmountain Děti na horách

Kapitola 3: Přišla první zima →

Tedy věk 5 měsíců, hmotnost v prosinci 6 kg, v březnu 9 kg