Expedice Vlčí hory
K prázdninovým cestám prostě patří dobrodružství a objevování „bílých míst na mapě“. Každý rok se proto snažíme nechat za zády uspěchaný svět, mobily symbolicky přepneme do režimu letadlo a zamíříme do míst, která vábí nejen přírodními krásami, ale i hlubším historickým kontextem.
Letos jsme díky naprosto nevyzpytatelnému přepínání barev na covidovém semaforu měnili plány do poslední chvíle, než padla definitivní volba na nejvýchodnější cíp bývalého Československa. Hranice se v tomto koutě světa v nedávné minulosti překreslovaly snadno jako čáry na mapě. V důsledku takových změn mnozí obyvatelé uvízli v Rusku, někteří v Polsku, jiní na Slovensku. Pohnuté osudy si můžeme jen domýšlet ze stručných textů na informačních tabulích u dřevěných kostelíků, památníků, v místech vysídlených obcí.
Na druhé straně ale dostává druhou šanci zdejší příroda. Rozsáhlé území na trojmezí Slovenska, Polska a Ukrajiny chrání tří národní parky. Na první pohled lákají k návštěvě poloniny Biesczad. Během prázdninové turistické sezóny jsou bohužel neodolatelným magnetem pro obyvatele jinak placatého Polska. To jsme pochopitelně zjistili až na místě, a o to víc nás překvapilo, že mimo tyto nepříjemně přetížené lokality je i uprostřed turistické sezóny možné zakusit pocit navracející se divočiny.
Na snímcích se snažím zachytit atmosféru vydařené biketour vedoucí ze Sniny přes hřeben Karpat k pramenům řeky San a obloukem přes Medzilaborce zase zpátky.
-
- Tank, dělo nebo minimálně památník obětem první či druhé světové války zdobí úplně každou obec v těchto končinách.
-
- Národní park Poloniny (SK) spolu s NP Biesczady (PL) a Užanským NP (UA) tvoří druhou největší biosférickou rezervaci v Evropě. Je to ohromné území bukových pralesů.
-
- Vodotěsnost brašen Ortlieb jsme si vyzkoušeli hned první den, kdy jsme zažili dvě pořádné letní bouřky s přívalovými dešti. Naštěstí se vysídlené obci Ruské opět staví nové chatky a podařilo se nám pohotově najít úkryt před nejprudším lijákem.
-
- Silnice se již 40 let neopravuje. Údolí bylo vysíleno v osmdesátých letech kvůli přehradě na pitnou vodu.
-
- Stoupání do Ruského sedla po cestě, která kdysi byla významnou spojnicí Haliče a Uher.
-
- Stoupání do Ruského sedla po cestě, která kdysi byla významnou spojnicí Haliče a Uher.
-
- I když milujeme volné táboření, jsou večery, kdy je pevná střecha nad hlavou velikým bonusem. Naštěstí další liják již nepřišel, a tak jsme si užili i neplánovanou večeři na ohni.
-
- Poloniny NP Bieszcady
-
- Poloniny NP Bieszcady
-
- Takových setkání tváří v tvář jelenovi člověk nezažije mnoho.
-
- V červenci na horách začíná krátké intenzivní léto. I v nejvyšších polohách rozkvétají louky a nabízejí nádhernou podívanou spolu s hřebeny Karpat v pozadí.
-
- Bukové pralesy kam oko dohlédne.
-
- Zubr zde sice žije i ve volné přírodě, osobní setkání jsme si užili alespoň v oboře.
-
- Impozantní zvíře budí respekt i když jenom stojí. A viděli jsme, jak se taková zdánlivě klidná síla umí bleskurychle a mrštně pohybovat, když si to situace vyžádá. K akci tento býk evidentně nemá nikdy daleko.
-
- Konec světa se vším všudy. Nápis nelže. Tady končí silnice a dál se musí na kole, a nakonec už jen pěšky.
-
- Konec světa se vším všudy. Nápis nelže. Tady končí silnice a dál se musí na kole, a nakonec už jen pěšky.
-
- Východ slunce na horním toku řeky San.
-
- Tyto louky nikdo nekosil už desítky let.
-
- Kilometry panelových cest jsou reliktem z dob budování socialismu a kolchozního zemědělství. Dnes dobře poslouží pohraničním hlídkám patrolujícím na hranicích Schengenu stejně jako cyklistům. Je to však jízda poněkud u k o d r c a n á.
-
- Ještě na konci druhé světové války byl kostelík na území Polska. Dnes se za řeku tvořící státní hranici jen tak na vejlet nesmí.
-
- Hmotnost zavazadel při našich cyklotour redukujeme na minimum i tím, že nevozíme stan, ale jen tento přístřešek. Zde jsme na luxusním tábořišti v Tarnavě Nižne.
-
- Památník u pramene řeky San na polsko-ukrajinské hranici. Kola jsme nechali na posledním možném místě 10 km odtud. Budou tam až se vrátíme?
-
- Biotop rašeliniště zpřístupňuje dřevěný podvalový chodník.
-
- Návrat na hlavní silnici alternativní trasou, po které jezdí obvykle jen výletníci na koních.
-
- Dřevěné kostelíky jsou dalším fascinujícím fenoménem tohoto regionu. Některé jsou i seznamu památek UNESCO, všechny však připomínají úplně jiné časy, lidi a osudy, než si umíme vůbec představit. Je skvělé, že právě u těchto památek jsou umístěny tabule, které kontext alespoň stručně vysvětlují.
-
- Děti byly v interiéru takové stavby úplně poprvé. Vůně kadidla a nezvyklé ticho působí mocným kouzlem.
-
- Níže po proudu řeka San protéká NPR Krive, která v těchto místech začíná hlavně na druhém břehu.
-
- Máme štěstí, že letos je mimořádně deštivý rok a řeka vyplňuje celé koryto.
-
- Nocování ve volné přírodě na území obývané početnými medvědy, vlky a zubry s sebou nese pořádný prvek nejistoty. Snad je oheň srozumitelným znamením, že tuto noc patří mýtina nám, jak si aspoň myslíme.
-
- Budíček v 5 hodin ráno se vyplatil.
-
- Prakticky všechny lesní cesty jsou opatřeny nepřehlédnutelným upozorněním, že setkání s medvědem zde vůbec není vzácností. Nám se jej ale vidět nepovedlo.
-
- Údolí řeky Oslawy je vyhlášené celou sérií brodů.
-
- Poláci jsou prostě připraveni na piknik se zázemím i na tom nejzapadlejším místě. Člověk nemusí řešit vůbec žádné dilema týkající se rozdělávání ohňů v přírodě. To jsme dosud nezažili nikde s výjimkou Kanárských ostrovů (kde bych to také rozhodně nečekal).
-
- Brody na Oslawě jsou perfektně vyřešeny panely na dně. Sjízdnost zaručena, ale občas to proklatě klouže!
-
- Vracíme se na Slovensko. Ještě, než se přehoupneme přes Laborecké sedlo, vychutnáváme si tento kostelík.
-
- Muzeum moderního umění není žádný fake. Taková expozice by mohla být klidně ve Vídni nebo jinde v západní Evropě a byla by to pecka. Zde je to naprosté sci-fi. Jeďte do Medzilaborců!
-
- Medzilaborce jsou okresním městem i když mají jen 6000 obyvatel. Navíc zde mnohdy není vůbec poznat, ve kterém roce právě jsme.
-
- Silnice Medzilaborce – Snina nabízí kolorit východního Slovenska ve vší parádě vč. romské osady 😊
-
- Tuto autobusovou zastávku dělí dlouhé kilometry od nejbližší obce. Stojí však na hlavní silnici, a ne každý autobus do slepé odbočky zajíždí. I jednoduchá plechová bouda z dávných socialistických časů je tedy požehnáním. V takových jsme na našich vandrech kdysi i spali. Vzpomínky ožívají.
-
- PR Hostovické lúky je posledním kouskem přírody takového významu na naší cestě. Už jen dojet do Sniny a vydat se na zpáteční cestu domů.
Mládež už nám šlape na paty aneb 40 km vymrzlými Jeseníky
S kamarádem Ondrou jsme si naplánovali bezcílný vejlet s oblíbeným scénářem "kam…
Pořádně pošmourný ráno? Tak vyraz!
Znáš ty podzimní rána, kdy přes mlhu sotva rozeznáš protější barák, ze…
