Kapitola 1:

Těhotenství z pohledu chlapa

O tom, jak se vyvíjely filozofické názory a přístup k malým dětem

Jako dnes vidím ten večer, kdy přede mě žena položila na stůl lakmusový papírek s pozitivním výsledkem těhotenského testu. Sama tomu ještě také nechtěla věřit, a tak popisovat pestrou škálu našich tehdejších pocitů by bylo plýtvání časem – slíbil jsem psát o outdooru.

Člověk s kladným vztahem ke vzdělání se v takové situaci snaží chovat racionálně. Nakoupí jen tu „nejlepší“ literaturu, vrhne se k internetu a začne shromažďovat megabajty informací, co dělat, co nedělat, čemu se v každém případě vyhnout, na co si dávat pozor, co jíst, jak spát, dýchat, jíst, mluvit, myslet. Autoři mají úžasnou schopnosti tento naprosto přirozený proces vzniku nového života zdramatizovat. Získané čtivo vás spolehlivě vystresuje tak, až nakonec získáte pocit, že dosavadní životní styl je v troskách a od teď neexistuje nic jiného než DÍTĚ. Tomu se nesmí nic špatného přihodit. Aby se nestalo nic dítěti, nesmí se nic stát ani matce a otec je musí oprašovat. Situaci obvykle v návalu radosti opepří ještě nastávající babičko-dědečkové vycházející ze svých zkušeností, ovšem aktuálních před třiceti lety.

Tato fáze prvotního šoku je zřejmě nevyhnutelná, ale až zjistíte, že kromě běžných příznaků prvních těhotenských týdnů jako jsou ženiny ranní nevolnosti apod. se zas až tak nic strašlivého neděje, zapamatujte si ze všech těch příruček a rádoby moudrých článků jednu jedinou věc: Nastávající matka musí být v pohodě. Jestli pro její dosažení potřebovala pohyb, bude jej potřebovat i nadále. A jedno jestli s batohem na zádech, na lyžích nebo na kole. Pokud lékaři neřeknou, že by matce či plodu něco vysloveně dělalo špatně, je vyhráno a můžeme se pustit do nových dobrodružství.

Jak již máte nastudováno, počáteční příznaky postupně odezní a plod se pomalu zvětšuje. Spolu s občasnými depresemi nastávajících rodičů. Čas neúprosně běží a je potřeba využít poslední měsíce, kdy se dá ještě fungovat podobně jako dosud. Zhruba od šestého měsíce těhotenství už těžko budete předstírat, že se nic neděje. V osmém vás už ani nepustí do letadla a v devátém bude mít maminka tolik starostí sama se sebou, že nějaký edvenčr nebude na pořadu dne. Co byste tedy chtěli v horách či na dalekých cestách uskutečnit, je potřeba zvládnout nejpozději v průběhu pátého měsíce. A teď záleží, ve které části roku vás tato radostná událost potká. Nám vyšel pátý měsíc na únor, což nebylo nijak ideální. Vášeň pro toulky s batohem a se stanem se v tu dobu v kontextu situace totiž ve střední Evropě uspokojuje dost složitě.

Uvažovali jsme asi takto: rozhodně, než bude na delší dobu utrum, někam bezpodmínečně vyrazit musíme,. Ale kam? V rodině není žádný majitel prosperujícího ropného vrtu, tudíž budeme muset zůstat na severní polokouli. Když se Patagonie nebo Nový Zéland nestihl do teď, přece tam nepojedeme na čtrnáct dnů jen proto, že je trošku stres. Na druhou stranu jsme se nechtěli pouštět ani do polárních dobrodružství a vláčet zimní výbavu, kterou bychom stejně ani nepobrali. Z těhotenské osvěty jsme si odnášeli další postřeh a to, že velice podstatné pro vývoj plodu jsou první tři měsíce a následně už mu stačí vytvořit podmínky pro spokojený růst pokud možno neovlivněný žádným medicínským zákrokem. Pro volbu destinace jsme tedy vzali do úvahy i tam panující obecné hygienické standardy. Výběr byl navíc zásadně zúžen i tím, že drtivá většina preventivních očkování pro návštěvu exotických končin se s těhotenstvím neslučuje.

Nakonec jsme sehnali letenky do Ponta Delgady na Azorských ostrovech. Ne nadarmo jsou Azory místem, o němž se někdy říká, že tam „vzniká“ počasí pro celou Evropu. Trek po tamních horách byl nejednou zpestřen vichřicemi, lijáky či vytrvalým deštěm trvajícím klidně i dva dny v kuse. Nečas nám vynahrazen opalováním v horké sluneční lázni a kýčovitou modří Atlantiku. Pobyt jsme završili úspěšným výstupem na nejvyšší horu Pico vysokou 2 351 m. Idylka na vrcholu se sice během několika minut zvrhla v úprk v mlze před blížící se bouří, ale s podobnými zvraty počasí se na podobně exponovaném kopci musí počítat.

Lze zobecnit, že při podobném výletu s těhotnou ženou je potřeba se vystříhat zejména jejímu prochladnutí. To i přes výše zmíněnou nepřízeň počasí dobrodružství nebylo tak složité, neboť ani noční teploty na Azorech neklesají pod 16 °C. Výjimkou je snad jen Pico, kde díky jeho nadmořské výšce i mrzne. Dále je nutné se připravit na to, že výkony nebudou takové, jako jste byli zvyklí před Tím. Jednak žena přece jen již trošku hůře dýchá a vysloveně extrémní námaha nebude nic pro ni. Přes rostoucí bříško se dá bederák stáhnout spíše symbolicky a batoh ponese jen na ramenou. Většinu vybavení tedy vláčí chlap a tím je v podstatě zajištěno, že ani on nebude nikam chvátat.

Xmountain Děti na horách

← Kapitola 7: Dál pěkně po svých

Další kapitoly příběhu jsou pestré jako život sám.

Xmountain Děti na horách

Kapitola 2: Jsme tři →

Končí teorie a začíná hlubokými zážitky oplývající praxe