Křížem krážem Švýcarskem

 

Vydejme se společně na cestu

Více než 20 let se do země helvétského kříže vracím pracovně i soukromě. Postupně jsem si ke Švýcarsku vybudoval výjimečný vztah a neskromně připouštím, že mimo Česko(slovenska) není jiný kout světa, který znám tak dobře. Seznamu položek čekajících na prozkoumání je přesto ještě dlouhý a motivace k dalším návštěvám rozhodně neschází.

Na Švýcarsku mě fascinuje nejen nádherná velehorská příroda, ale i nesmírně rozmanitá krajina obhospodařovaná lidmi s výjimečným citem pro harmonii a soulad. Někdo říká, že ho tato „dokonalost“ rozčiluje, ale je nutno si připustit, že jsme uprostřed Evropy, kde nemá cenu hledat divočinu od obzoru po obzor; to musíme cestovat úplně jinam. Také je dobré si v této souvislosti připomenout, že Švýcarsko je rozvinutou průmyslovou zemí stojící na světové technologické špičce, nehledě na široký historický rámec a příkladně aplikované principy demokracie umožňující soužití obyvatel hovořících čtyřmi odlišnými jazyky. Jakkoliv jinak preferuji spíše krajinu, která se s neblahým vlivem člověka ještě nesetkala, Švýcarsku jsem ochoten jeho přešlechtěnost velkoryse tolerovat.

I když není rozhodně špatné se na svět podívat z vyhlášených vrcholů jako je Eiger nebo Matternhorn, je vhodné je vnímat spíše jako kulisu akcentující klenoty, s jejichž objevováním budeme mít trošku práci. Zde mám několik tipů:

Vysoké hory, historická města, nádherná příroda a dokonalá síť cyklotras.

Graubünden

Tento kanton nalezneme na jihovýchodě Švýcarska vklíněný mezi hranice Rakouska a Itálie. I přesto, že je kantonem největším, žije zde jen 187 tisíc lidí. Důvodem je extrémně hornatý terén, což je rozhodně i příslibem skvělých zážitků s pohorkami i s horským kolem. Nejvyšším vrcholem je Piz Bernina 4 049 m. Nejnižším hranice s kantonem Tessin ve výšce pouhých 260 m n. m. Najdeme zde největší chráněné území Švýcarska – Švýcarský národní park, 150 údolí a 615 jezer, ve kterých se zrcadlí více než 1 000 vrcholů. Při putování na horském kole se samozřejmě stejně jako v celých Alpách můžeme držet technicky nenáročných šotolinových cest. Proč však nepřijmout výzvu vysokohorských průsmyků, úzkých chodníků čili singltrailů, občas kolo poponést a večer ulehnout s uspokojením, že více se pro božský zážitek z vysokohorské přírody udělat nedalo?

Jura a Trois Lacs

Podél západní hranice ubíhá úzký pás vápencových hřbetů dosahujících v nejvyšších místech nadmořské výšky okolo 1 600 m. Pokud chceme ve Švýcarsku najít oblast, kde se dá hovořit o otevřené krajině, jsme právě tady na správném místě. Osamělé koruny košatých buků a javorů češou mraky letící po obloze od Severního moře. Nízko nad zemí je žene čerstvý, často nepříjemně studený vítr. Od jedné zemědělské usedlosti ke druhé musíme urazit kus cesty. V okolí Vallé de Jeux silničku sevřou hluboké smrkové lesy. Ukryty v údolích najdeme manufaktury hodinářských mistrů. Města Le Chaud de Fond a Le Locle dokonce stojí na seznamu kulturních památek UNESCO. Až když sjedeme z hor dolů do švýcarského vnitrozemí, oteplí se a ocitneme se v kraji vinic a zeleninových zahrad. Zde začíná Mitteland – vlídný kraj mezi Alpami a Jurou. À propos, málem bych zapomněl na libozvučnou francouzštinu používanou ve zdejších kantonech.

Xmountain Švýcarsko

Ticino

Luxusní vilky obklopené zahradami s cypřiši a oleandry, toulky po promenádách za šumění vln, cvrkot cikád. Ano, i malý kousek Středomoří ve Švýcarsku najdeme. A to včetně pravého cappuccina, italštiny a přece jen o chloupek menší preciznosti a spořádanosti (kdyby náhodou přece jen někomu opravdu vadila). Od severu sem cestu střeží středověké opevnění Belinzony (UNESCO), na jih do Itálie proklouzneme po věčně ucpaných silnicích podél Lago di Como a Lago Lugano. Stojí za to si užít některý ze zdejších festivalů: je libo jazzík v Asconě, filmy v Locarnu nebo Moon and Star tamtéž? V Ticinu však objevíme nahoře v horách i zapomenutý svět vesniček, odkud je do civilizace daleko i dnes. Žulovými deskami dlážděné stezky pomalu zarůstají duby a jedlé kaštany. Není to ale nijak dávno, co po nich klapala kopyta oslíků s nákladem. Dva dny pochodu z nejvzdálenější osady dolů do ústí Valle Magia.