Kapitola 4:

Jarní cyklistika s vozíkem

V našem případě v dubnu věk 9 měsíců, hmotnost 9,5 kg

Kolo neodmyslitelně považujeme za primární dopravní prostředek, takže jsme byli zvědavi, jak zvládneme spolu s dítětem. S prvními teplými dny, kdy už běžky byly zase na svém místě v hlubinách skladiště, jsme si od kamarádů vypůjčili přívěsný vozík za kolo. Synátor již v té době začínal sedět, takže jsme neřešili dilema, zda si jej můžeme dovolit vůbec ve vozíku přepravovat. Existují totiž i vložky do vozíku určené pro transport úplně malých dětí či k vložení autosedačky, ale nejsem jejich příznivcem. Jsem názoru, že dokud dítě pořádně neudrží hlavu, je v případě nějakého prudkého manévru nebo dokonce nárazu zbytečně zranitelné. Čím je proto starší, tím lépe.

Výběr vozíku a jeho příslušenství je námět na další kapitolu. V této bych se chtěl věnovat spíše tomu hlavnímu, čímž je samotné ježdění a vůbec první zkušenosti s vozíkem.

Během podzimních pěších vandrů a zimního běžkaření se šátkem jsme získali jíž poměrně přesnou představu, co se s potomkem dá podnikat a co vydrží. Vozík byl novinkou spíše po technické stránce. Během dvou vyjížděk v okolí Brna jsme si však vyzkoušeli, že v podstatě bez problémů funguje a hned začátkem dubna bez obav naložili kola i s vozíkem do auta a na celý měsíc odjeli do Portugalska. Mohlo by být inspirativní vylíčit, jak jsme strávili 8 500 km v autě a 700 km v sedlech kol, ale o tom jindy. Teď spíše ke zkušenostem, které by se mohly hodit obecně.

Po sestrojení vozíku zjistíte, že to je jednoduché zařízení a v to včetně mechanismu spojující jej s jízdním kolem. Naložíte potomka, připoutáte jej všemi popruhy, kterými je vozík vybaven, šlápnete do pedálů a kupodivu se rozjedete i přesto, že jistá zátěž je cítit. Po rovině je to snesitelné, z kopce pohodička, ale vzhůru táhnete minimálně o 20 kg navíc a prostřední převodník přijde na řadu okamžitě. V protivětru pak i na rovince. Dlouhá táhlá stoupání se vaším přítelem rozhodně nestanou. Stabilní rychlost se v nich pohybuje kolem 6 až 8 km/h, což není nic moc.

Podobně jako na lyžích nebo při turistice uděláte si i s vozíkem každé dvě, dvě a půl hodiny přestávku a necháte dítě trochu protáhnout a utahat novými podněty. Jízda samotná jej většinou v tomto věku uspí. Spánek je vaším přítelem a jakmile to prcek zalomí, vyvarujte se nějakému velkému drncání a náhlým manévrům a jeďte, co to dá. Zbytečně časné probuzení totiž většinou znamená pláč, zastávku, a to vás opakovaně bavit nebude. Později, tak od jednoho a půl roku, jsou už děti z trochu divočejší jízdy nadšené a umí si výlet užívat už jen pozorováním krajiny a věcí kolem. Malé mimino však vděčným pasažérem není a o to víc je nutné jeho potřebám předcházet. To znamená ráno jej nechat pořádně vyblbnout doma a potom v době, kdy by stejně šlo spát, jej naložit do vozíku a vyrazit na první etapu. Po ní ho nechat na hodinku či déle venku, utahat a teprve potom zase pokračovat dál. Časem si vyzkoušíte, zda si můžete za den dovolit udělat dvě nebo i tři takové etapy. Rozhodně pak druhou pauzu udělejte delší a poslední etapu příliš nenatahujte. Naštěstí jsou jarní dny dlouhé a nehrozí, že byste zatměli, což je spíš problém podzimních výletů.

Mnoho lidí mívá na kole obavy z automobilů a neznalci problematiky považují cyklisty s vozíkem za vrahy vlastních dětí. Při plánování trasy však stačí jen trošku uvažovat. Na frekventovanou hlavní silnici by člověk nejel ani sólo a téměř vždy se dá krásný výlet udělat po malých silničkách nebo lesních cestách, kterých ve střední Evropě najdete dost a dost. Navíc se vozíky vyrábějí v zářivých barvách a jsou vybaveny vlaječkou třepotající se nad nimi. Přehlédnout takovou věc už dá práci. Řidiči vědí, že vezete dítě a podvědomě si dávají mnohem větší pozor. Vyhnou se vám velkorysým obloukem. S vozíkem jsme najezdili několik tisíc kilometrů a za celou dobu se nestalo ani jednou, že by to kolem nás auto těsně řízlo. Na vás však leží zodpovědnost se chovat tak, abyste zabránili situacím, kdy řidiče svým manévrem překvapíte. Čemu se asi úplně nevyhnete, je náhlý déšť nebo neplánované prodloužení výletu do soumraku. Pro tyto případy se stala součástí našeho vozíku i reflexní vesta pro mě a dvě červené blikačky k upevnění na vozík.

Dítě můžete vozit i na sedačce upevněné nad zadní kolo. I když tento způsob má také své přednosti, zkusím zmínit hlavní výhody a nevýhody vozíku. Závěr už si uděláte sami.

Plus

  • Ochrana proti počasí – do vozíku neprší, i při venkovním chladu je uvnitř příjemně. Funguje skleníkový efekt, takže i když jen sem tam probleskne slunce, dítě má pohodu, neboť dovnitř nefouká. Naopak za slunečných dnů mu snadno uděláte stín, takže se nespálí. A přesto, že bude tropický den, díky systému velkých otvorů v přední a zadní části vozíku uvnitř příjemně profukuje a nehrozí přehřátí. Když je skutečně chladno, není problém dítě zabalit do deky nrbo spacáku.
  • Zábava a občerstvení je vždy po ruce – až dítě přestane bavit se dívat okolo, uvnitř vozíku má vlastní pokojíček, kde se mohou povalovat hračky, lahvička s pitím, něco k snědku, takže i starší děti se snadno zabaví. Těm malým můžete hračky zavěsit na konstrukci vozíku. Četl jsem dokonce o lidech, kteří do vozíku namontovali malé reproduktory k mp3 přehrávači (to bylo na mě moc).
  • Bezpečnost – vozíky nikdo nepustí na trh bez patřičného atestu na odolnost proti nárazu nebo při převrácení. Samozřejmě nesmíte dítě zapomenout přikurtovat.
  • Pohodlí pro vás – nemusíte mít na zádech žádné zavazadlo. Nářadí, náhradní oblečení, mapa, jídlo, všechno se vejde do zavazadlového prostoru vozíku. Při zastavení prostě sestoupíte z kola. Vozík stojí sám. Není problém si tedy od něj na chvíli odběhnout bez nutnosti vyndávat i potomka. Zvlášť když třeba právě usnul.
  • Multifunkce – z vozíku se snadno díky originálnímu příslušenství udělá kočárek. V zimě pak lyžařský set.
  • I když máte děti dvě, do vozíku se vejdou (hmotnost pak ale stojí zato)

Mínus

  • Hmotnost – samotný vozík váží 10 až 12 kg. K tomu se přičtou všechny věci nashromážděné uvnitř a hlavně dalších 10 až 12 kg živé váhy potomka. Nehledě na další krámy, které si naskládáte do zavazadelníku.
  • Širší jízdní profil – úzké pěšinky nejsou to pravé. Vozík potřebuje aspoň 80 cm širokou cestu.
  • Cena – může být důvodem, proč chodit pěšky nebo sáhnout po zděděné sedačce. Pokud jste už investovali v desetitisících do jízdních kol, proč tuto investici ale znehodnotit?

Krátce k dětským sedačkám:

Plus:

  • rozhodně oproti vozíku cena a hmotnost
  • snadná manipulace, pokud například musíte složitě tahat kolo na ulici chodbami ze sklepa či dvora. S vozíkem to může být rébus a pokud se vypraví na výlet jen jeden dospělý, užije si v takové situaci dost problémů s tím, jak se rozdvojit a současně tahat věci a hlídat dítě.
  • takřka neomezená průjezdnost (lehký terén, úzké pěšiny)

Mínus:

  • v cyklosedačce se dítě většinou pohodlně nevyspí. Byť je sedadlo polohovatelné, stejně je problematické zafixovat hlavu, by se za jízdy neklimbala.
  • když jede pouze jeden dospělý musí nějak vézt i další vybavení, což je oříšek

Co si tedy pořídit? Jestliže na kole s dítětem jezdíte maximálně na dvě až tři hodiny a vystačíte si se skromným vybavením – trochou oblečení a jídla, bude vám bohatě stačit sedačka a vozík by byl zbytečnou investicí.

Na celodenní výlety nebo když chcete jezdit od jara do podzimu je jistější variantou vozík.Stejně jako když musíte převážet dvě děti anebo chcete program kombinovat a na pěší část potřebujete kočárek.

Výběr vozíku

Díky velkorysému přístupu firmy Azub jsme výše uvedené zkušenosti čerpali s vozíky Azub Jerry a Burley Encore. Několik set kilometrů jsme najezdili s Cruiserem. S majiteli dalších značek konzultovali jejich názory. V další kapitole se tomu tedy podíváme na zoubek.

Xmountain Děti na horách

← Kapitola 3: Přišla první zima

V našem případě v prosinci věk 5 měsíců, hmotnost 6 kg, v březnu 9 kg

Xmountain Děti na horách

Kapitola 5: Druhá zima, tentokrát s vozíkem →

V našem případě v prosinci věk 1,5 roku, hmotnost 14 kg