Kapitola 3:

Přišla první zima

V našem případě v prosinci věk dítěte 5 měsíců, hmotnost 6 kg, v březnu 9 kg

Období plískanic na přelomu podzimu a zimy nemá cenu ani rozepisovat. Počasí nepřeje toulkám po kopcích ani bez dítěte, natož s ním. Vše se však změní v okamžiku, kdy napadne sněhu na běžky.

Odolat vábení bílé stopy není možné. Způsobů, jak si běžkování užít, je několik. Když máte ubytování hned u stopy, není zas až takový problém se střídavě starat o dítě a jít si pohodlně zaběhat bez partnera. Pokud jste však byli zvyklí podnikat zimní túry ve dvou, je škoda se o toto kouzlo společně stráveného času a zážitků připravit. Stačí si být na běžkách alespoň průměrně jistý a nic nebrání tomu, vyrazit i s potomkem všichni najednou.

Transport kojence

Pokud ještě neumí sedět, je asi jedinou možností opět šátek. Brzy zjistíte, že díky němu jste schopni zajistit miminu veškerý požadovaný komfort i za mrazu:

  • teplo získá dítě z těla rodiče/nosiče, ke kterému je přitisknuto. Rodič si obleče běžné termoprádlo, na něj jednu tenčí vrstvu pro zajištění tepelného komfortu. Následuje šátek s potomkem a jako svrchní vrstva větrovka či jiná tenká bunda s kapucí a zipem vepředu po celé délce. Pokud hrozí, že bude padat sníh, vozím bundu z Gore-texu, jinak tu nejobyčejnější větrovku z tržiště ve velikosti XXL, protože ta se pohodlněji zapíná a zip nedostává tolik zabrat. Mimino stačí obléct přiměřeně ročnímu období do bodíčka, punčocháčů, tenkých kalhot, svetříku a nakonec do kombinézy. Nesmí chybět čepice, rukavice a zejména tlusté ponožky, protože dolní část nohou je při úvazu do šátku nejméně zahřívaná část jeho těla. Do batohu pak přibalte ještě jednu teplou vrstvu pro každého člena výpravy, ať si máte co obléct během delších zastávek či nečekaných potíží.
  • pocit bezpečí – dítě má rodiče tak blízko, jak to jenom jde
  • pohodlnou možnost spánku – čím je mimino mladší, tím více času spánkem během dne stráví. Většina dětí usne velmi rychle po uložení do šátku. Rytmický pohyb běžné chůze nebo při jízdě na běžkách jej ukolébá zcela spolehlivě. Pokud ne, je někde chyba. Obvykle v úvazu, který jej někde tlačí nebo obepíná nepohodlně. Stejně tak spolehlivě se dítě budí ve chvíli, kdy tento pohyb ustane. Dobrý důvod, proč zredukovat pauzy na focení a jiné zbytečné prostoje.

Kladete-li si otázku, zda je s dítětem na břiše vůbec možné běžkovat, aby z toho člověk něco měl, věřte tomu, že je to jen otázka zvyku. Výhodu mají jedinci vyššího vzrůstu, stejně tak je dobré mít trošku rezervy ve fyzickém fondu. Obtěžkán tedy zřejmě bude chlap a na ženu zbude batoh s výstrojí. Počáteční nejistota postupně zmizí, zvyknete si, že odraz nemůžete směřovat celým tělem vzhůru, ale spíše dopředu. Jedete tedy poněkud trošku s nepřirozeně podsazenou pánví. Po celodenní túře z tohoto postoje lehce ztuhnou záda, je to však přijatelná oběť za ostatní výhody.

Varování: v zimě zapomeňte na vození dětí v krosničce na zádech. I za letního slunečného dne na horách si můžete vyzkoušet, jak rychle dítě vystavené studenému větru prochladne. V mrazu nemáte prakticky šanci mu dlouhodobě zajistit tepelný komfort a na periferiích těla včetně obličeje akutně hrozí omrzliny

Plánování běžkařské túry
Nemáte-li ubytování přímo u stopy a musíte do hor cestovat, dosud vás při plánování túry nejspíš zajímalo, kdy jede první spoj tam a poslední zpátky. Nyní si záhy vyzkoušíte, že už samotná delší cesta autobusem nebo vlakem ubírá cenné energie rodičů a omezené trpělivosti potomka. Oceníte proto auto. V každém případě je taktické nechat mimino ráno co možná nejdéle se volně mrskat. Omezíte tím riziko, že ho pobyt v šátku přestane bavit zbytečně brzy a z vysněného výletu se stane psycho.

Túru plánujte tak, aby přibližně po dvou hodinách bylo možné nechat prcka se aspoň na hodinku protáhnout a vyvětrat se někde v teple. Zpocení se nevyhnete a jen tak se zastavit někde v mrazu a mimino položit na sníh proto asi nebude dobrý nápad. První etapa může být i tříhodinová, ale to je individuální dle kondice celé vaší výpravy. Vyzkoušeli jsme, že lze běžně zvládnou dvě, mimořádně i tři takové etapy. S ohledem na délku zimního dne se osvědčilo naplánovat etapy dvě a když máte štěstí a v cíli je hospoda, můžete nalehko na střídačku ještě vyrazit do okolí a konečně vychutnat krásu běhu bez zátěže.

Určitě budete špekulovat nad náročností terénu. Neuděláte špatně, když hlavně zpočátku dáte přednost rolbované stopě s rovinatějším profilem. V klidu si ověříte, jak vám to jde a kolik toho společně vydržíte. Holdujete-li klasice máte situaci jednoduchou. Jen mázněte spíše stoupavější vosk, abyste se vyhnuli nečekaným podklouznutím ve stoupání. Bruslaři to mají horší, neboť s dítětem se tento styl provozuje obtížně. Přece jen máte velké svalové partie horní poloviny těla spoutány šátkem, takže sílu odpichu jste schopni opakovaně vyvíjet spíše jen pažemi bez potřebného švihu celým tělem. Možná i proto, že na tuto techniku nejsem specialista, po několika stech metrech bruslení jsem míval spolehlivě dost.

S dítětem platí základní pravidlo – na běžkách se nepadá. A pokud ano, tak jen řízeně a v žádném případě ne dopředu. Jak jsem již psal, ani průměrný běžkař nebude mít při rozumné volbě trasy se stabilitou problém. Rychle si na změnu těžiště zvyknete a pak je to už jen na vás, kdy si troufnete na sjezdy, do jednostopy lesem anebo dokonce do prošlapávání stopy nové. V tom případě je vhodnější, aby stopu nešlapal ten, kdo nese dítě. Pokud je to žena a navíc má batoh s vybavením na túru, musíte opět myslet na vaše síly, aby se vám nestalo, že plánovaný výlet se časově neúnosně natáhne a ke všemu fyzickému utrpení vás navíc zdeptá řev potomka.

Když máte jasno, kam váš výlet povede, zbývá ne nepodstatná maličkost – počasí. Před zimní túrou jste zřejmě zvyklí jej sledovat vždy. Nyní je nutné vyloučit jakékoliv nepříjemné překvapení a sázet na jistotu. Mlha, silný vítr, velký mráz – to všechno jsou úkazy, které byste měli sledovat maximálně z chaty. Když s sebou nemáte mimino, dá se jim bez nějaké újmy odolat. S ním to však nemůžete brát na lehkou váhu, neboť jakákoliv komplikace, která se vám cestou přihodí, může zapříčinit prodloužení výletu a to si nemůžete dovolit. V batohu proto vždy noste vše, co by vám mohlo v takové situaci pomoci. Vzpomeňte si, co vám na začátku vašeho outdoorového života vtloukali do hlavy a pokuste se to nyní beze zbytku dodržovat – náhradní oblečení, hlavně rukavice, termosku s čajem, traťovku (tedy něco malého na zakousnutí), mapu, buzolu či GPS, nabitý mobil, jít nejméně ve dvou a znát schopnosti všech členů výpravy. Určitě se v nouzi hodí mazací vosky, pevná lepící páska, čelovka pro každého, zavírací nůž s kleštěmi, pětimetrová repšňůra. S touto výzbrojí schopni si provizorně opravit většinu defektů od zničené boty po zlomenou hůlku.

Xmountain Děti na horách

← Kapitola 2: Jsme tři

Končí teorie a začíná hlubokými zážitky oplývající praxe

Xmountain Děti na horách

Kapitola 4: Jarní cyklistika s vozíkem →

V našem případě v dubnu věk 9 měsíců, hmotnost 9,5 kg